Jak známo, SARS-CoV-2 se na člověka pravděpodobně přenesl ze zvířat – z netopýrů a s možným „mezipřistáním“ u luskounů (psali jsme zde). Nakazit se jím přitom mohou i jiná zvířata. Doposud se ale covid-19 většinou objevil u zvířat domácích, která se nakazila od lidí a mezi sebou dál virus nešířila. Nový výzkum však ukazuje, že se SARS-CoV-2 zabydlel u jelence běloocasého, kde se zdatně šíří. Tento rezervoár by se tak mohl stát zdrojem dalších mutací.
Nová studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) poukázala na to, že se nový koronavirus rozšířil v populaci jelenců běloocasých. Výzkum tak poukazuje na možnost, že právě zde by v budoucnu mohl být zdroj nových variant koronaviru.
SARS-CoV-2 je totiž zoonóza, což znamená, že se objevil u zvířat (byť přesný způsob, jak se pak přenesl na člověka, není přesně objasněn). Když se pak nový koronavirus rozšířil mezi lidmi na celém světě, objevil se také u některých dalších zvířat. V rámci experimentálních studií vědci našli důkazy o tom, že se SARS-CoV-2 mohou nakazit například fretky, křečci, kočky, primáti, netopýři či norci. Přesto však jsou přirozeně se objevující infekce u zvířat vzácné a obvykle jsou hlášeny hlavně u domácích zvířat skrz kontakt s nakaženým člověkem.
Nový výzkum ale ukazuje, že se nový koronavirus rozšířil mezi jelenci běloocasými, a to jak těmi chovanými v zajetí, tak žijícími volně v přírodě. A když se SARS-CoV-2 šíří v populaci divokých zvířat, jako jsou jelenci, může zde zmutovat do nové varianty. Kdyby se přitom takováto varianta přenesla zpátky na lidi, může znamenat riziko, a to zejména pokud by byla infekčnější nebo způsobovala závažnější onemocnění.
„Studujeme zoonotické viry a zejména se zajímáme o to, jak se virus šíří mezi druhy. Předchozí studie ukázaly citlivost jelence běloocasého vůči experimentální infekci SARS-CoV-2 i důkazy protilátek na SARS-CoV-2 v populaci divokých zvířat v několika amerických státech. Proto jsme ve spolupráci s oddělením přírodních zdrojů ve státě Iowa provedli výzkum zaměřený na detekci RNA viru SARS-CoV-2 v tkáních jelenců, abychom potvrdili infekce v přírodním prostředí,“ vysvětlil pro Medical News Today jeden z autorů studie Suresh V. Kuchipudi.
Odborníci se přitom před zahájením studie obávali, že z exemplářů zastřelených lovci nebo sražených autem nemají moc šancí potvrdit přítomnost nového koronaviru. „Mysleli jsme si, že to bude běh na dlouhou trať,“ řekl pro Vox další z autorů Vivek Kapur, veterinární mikrobiolog z Penn State University. Na potvrzení infekce PCR testem je totiž u jelenců jen omezené časové okno. O to více byly výsledky překvapující.
Tým nakonec sesbíral 283 vzorků tkání z retrofaryngeálních lymfatických uzlin pocházejících z iowských jelenců, a to v době mezi dubnem 2020 a lednem 2021 (132 vzorků pocházelo ze zvířat žijících v zajetí a 151 z volně žijících). Skoro třetina, celkem 92 těchto vzorků, přitom byla pozitivně testována na přítomnost RNA nového koronaviru. Navíc, během sedmi týdnů po vrcholu pandemie v listopadu 2020 bylo pozitivně testováno 80 z 97 vzorků, tedy více než 80 procent.
„Naše studie poukázala, že pokud jde o procenta populace, byli jelenci virem infikováni více než lidé,“ konstatuje Kapur.
Zvířata se od lidí nakazila opakovaně
Vědci také prozkoumali, které typy variant byly ve vzorcích nalezeny, a porovnali je s typy známými u lidí. Na tomto základě se odborníci domnívají, že došlo k opakovaným přenosům z lidí na jelence, načež se virus začal šířit mezi jelenci navzájem. Zatím se ovšem zdá, že samotná zvířata virem nijak moc netrpí – infekce u nich obvykle probíhá asymptomaticky.
Šíření se přitom neprokázalo jen v Iowě – studie zveřejněná v Nature našla známky viru u třetiny zvířat sledovaných v Ohiu a americké ministerstvo zemědělství zachytilo protilátky i u jelenců v Michiganu, Illinois, New Yorku a Pennsylvánii. Ve Spojených státech přitom žije 25 milionů jelenců.
„Náš tým i další odborníci minulý rok prokázali, že jelenec běloocasý je velmi citlivý vůči SARS-CoV-2 a po experimentální infekci nákazu snadno přenáší na další jedince. Nový výzkum ukázal, že SARS-CoV-2 se v Iowě přenesl z lidí na volně žijící jelence a po četných přenosech z lidí následoval i přenos mezi jelenci, což bylo zjištěno za využití genomiky a molekulárních epidemiologických nástrojů. Rozsah transmise a rozšíření SARS-CoV-2 byl neočekávaný a znamená, že u jelence běloocasého probíhá tichá epidemie ve stejnou dobu, kdy se virus šíří u lidí,“ vysvětluje Jürgen A. Richt, profesor na Fakultně veterinární medicíny Kansaské státní univerzity, který se nové studie neúčastnil.
To ovšem znamená problém, protože se jelenci mohou stát rezervoárem viru a dají mu tak prostor mutovat. „Pokračující cirkulace RNA viru, jako je SARS-CoV-2, může vést k výskytu nové varianty. Je možné, že může být nakažlivější a potenciálně může vést k závažnějšímu onemocnění u zvířat i lidí. Navíc nové varianty pocházející ze zvířecího rezervoáru mohou obejít ochranu poskytovanou současnými vakcínami proti covidu-19,” poukazuje Kuchipudi.
Potřebujeme systém surveillance
Jak ovšem podtrhává Jürgen A. Richt, vědci nemohou vědět, zda by byla nějaká potenciální varianta nebezpečnější. „Je tu sice teoretická možnost, že šíření viru a potenciální adaptace u jelenců může generovat více či méně nebezpečné varianty pro lidi, v tuto chvíli pro to ale nemáme žádné důkazy. Co však víme, a potvrdila to jak nová studie, tak některé další včetně naší vlastní, je to, že se u jelenců běloocasých virus ve velkém množství replikuje a rychle se mezi nimi šíří. U jelenců tak pravděpodobně dojde k virové evoluci a adaptaci, ale dopad a potenciální riziko pro lidské zdraví v současnosti není známo,“ dodává Richt.
Kuchipudi i Richt se ale shodují na tom, že nutně potřebujeme komplexní surveillance vysoce rizikových živočišných druhů, abychom monitorovali evoluci viru a lépe tak ošetřili možnosti přenosu.
„My i mnozí další dlouho voláme pro založení robustního systému surveillance pro monitoring chorob objevujících se u volně žijících zvířat. Nový výzkum zdůrazňuje, jak málo víme o rizicích přenosu ze zvířat na lidi, a demonstruje důležitost vývoje a implementace národně i globálně koordinovaných programů pro monitoraci patogenů v divoké přírodě. Takovýto systém biosurveillance nám umožní lépe porozumět mechanizmům přenosu z lidí na jelence,“ uzavírá Richt.