Slovenská vláda neměla tlačit lékaře do kouta a měla se s nimi dohodnout už dávno, míní Martin Engel, předseda Lékařského odborového klubu- Svazu českých lékařů (LOK-SČL). V Česku bylo v podobné situaci v roce 2011 dosaženo dohody mnohem rychleji, do šesti týdnů, vzpomíná. Slovenská vláda se nakonec domluvila s Lékařským odborovým sdružením na splnění jeho osmi požadavků, ale až na poslední chvíli. Pokud by k dohodě nedošlo, hrozilo, že by na konci měsíce vypršela výpovědní lhůta více než 2 100 lékařům a mluvilo se dokonce o kolapsu nemocnic i vyhlášení nouzového stavu. S šéfem českých lékařských odborářů jsme při této příležitosti hovořili nejen o rozdílech mezi českou a slovenskou situací, ale i celoevropském kontextu.
Jak hodnotíte vyhrocenou situaci na Slovensku kolem jednání vlády a lékařských odborů?
Slovenská vláda reagovala pozdě. Ještě dalších šest týdnů poté, co přes dva tisíce lékařů podalo výpovědi, se nejednalo. Když k jednání nakonec došlo, ukázalo se, že sedm bodů, které se týkají vylepšení slovenského zdravotnictví nejsou problém a že jediným sporným bodem jsou finanční požadavky lékařů. Jestli pak vláda uvažovala o nouzovém stavu, nebo nějakém jiném silovém řešení, bylo to to nejhorší s čím mohla přijít, protože vždycky je potřeba jednat a najít nějaký kompromis. Silové řešení může akorát eskalovat a radikalizovat postoje kolegů.
Slovenský premiér dokonce pořádal o pomoc ostatní premiéry V4.
To bylo plácnutí do vody, protože zdravotní systémy ostatních zemí jsou také personálně poddimenzovány. Nevím, kdo by jim tam koho chtěl poslat. Navíc premiéři v tom nemají žádnou kompetenci, jediné, co mě napadá, že by chtěli na Slovensko vyslat vojenské lékaře, ale těch je málo a neodpovídají odbornostem, které by byly třeba.
Napsal jste kolegům z Lekárskeho odborového združenia (LOZ) podpůrný dopis, proč?
Situace na Slovensku se velmi zkomplikovala v okamžiku, kdy už se zdálo, že vyjednávání jsou v cílové rovince. Cítil jsem potřebu podpořit za kolegy z České republiky LOZ, protože s nimi máme už přes dvanáct let velmi intenzivní vztahy. Chtěli jsme jim dát najevo, že si vážíme jejich postoje, který byl velmi rozumný a vstřícný. Je smutné, že narazili na tak arogantní politiky.
Čili asi nepřipadalo v úvahu, že by čeští lékaři přišli na Slovensko nahradit své kolegy, kteří podali výpověď?
Spontánní ochota českých lékařů jít pomáhat na Slovensko asi bude mizivá, když vidí, jak si tam vláda lékařů neváží. Já jsem ve svém dopise zdůraznil, že čeští lékaři nepodrazí nohy slovenským kolegům zvláště za situace, kdy oni předložili sedm bodů, jimiž bojují za lepší slovenské zdravotnictví a kdy ustoupili ze svých finančních požadavků. Velmi si za tento postoj slovenského Lékařského odborového sdružení vážím a jsem ochoten jim pomoci ze všech sil v tom, co budu umět.
Jak pomáháte slovenským kolegům odborářům, například sdílením vašeho know-how?
Oni už si také jednou prošli touto situací v roce 2011, takže jsou tam pamětníci, kteří mají zkušenosti a vědí, jak postupovat. Samozřejmě, že určité věci spolu telefonicky konzultujeme. Naše spolupráce je velmi dobrá.
V Česku právě v roce 2011 došlo k podobné krizi, kdy byly na stole výpovědi lékařů. Vy jste tenkrát vedl za LOK vyjednávání. V čem vidíte rozdíl mezi touto zkušeností a tím, co se dnes děje na Slovensku?
Musím být vděčný za to, že s námi začala naše vláda jednat už zhruba po měsíci, co jsme byli ve výpovědi. Po šesti týdnech jsme měli podepsáno memorandum a lidi se mohli zklidnit, že se dostanou ke své zdravotní péči. Tohle by byla velmi špatná zpráva pro slovenské pacienty, kdyby k dohodě nedošlo a neměli by garanci, že jim bude poskytnuta zdravotní péče, kterou potřebují.
Je lepší pro obě strany, když se dohodnou, co možná nejrychleji?
Ano, za tím si stojím. My jsme měli podepsané memorandum po šesti týdnech, na Slovensku požadavky lékařů vláda dlouho ignorovala, pak jim snad politici dokonce měli říci: Tak se ukažte, kolik vás je nespokojených. Když vás někdo takhle štenkruje, pak musí pochopit, že si zahrává s ohněm. Čím dříve vláda takovou krizi řeší, tím je řešení levnější a snadnější. Jak ji nechá vyhrotit a protistranu zažene do kouta, pak ta se stane těžko předvídatelnou a může chtít víc, než chtěla před měsícem. Když už lékaři podají výpověď, je to akt, který se těžko vrací a o něčem svědčí. Nechápu, proč s nimi vláda nejednala hned v září a proč neodhadla, že má před sebou velký problém. Nevím, zda je to naivita politiků, nebo něco jiného, neumím to popsat. Jestli ale po celou dobu mysleli, že nechají lékaře takříkajíc vycukat a pak vyhlásí nouzový stav, postupovali špatně. Ostatně i nouzový stav má svá úskalí.
Co ještě pomáhá k dosažení dohody?
Slušné jednání. Vždycky jsem dal na to, že když se ke mně někdo choval slušně, tak jsem vyhověl daleko raději, než když mě stavěl do pozice, že už nic jiného nemůžu. To se mi lidsky příčí.
Neobáváte se, že když slovenská vláda ustoupí, že se začnou vracet z Česka lékaři, kteří u nás dnes pracují? Je to hrozba pro naše nemocnice?
Když sleduji finanční hranice, o kterých se tam vyjednává, tak nikoliv. Pro mladší lékaře jsou výhodnější, protože mají lepší peníze dříve, ale už tam pak nedochází k žádnému dalšímu zásadnímu posunu, protože ty koeficienty za každý rok práce jsou směšné. Když to přepočtu, vychází mi nějakých 60 tisíc korun. Pro mladé je to určitě lepší, dostanou se na stropové číslo. Pak už ale defacto nemají žádný plánovaný nárůst. My se posouváme díky platovým stupňům.
Stane se zdravotnictví natolik celoevropskou záležitostí, že se bude i odměňování zdravotníků vyjednávat na celoevropské úrovni?
To jste se dostal z dnešního stavu k utopii. Podle mne by to bylo dobré řešení, protože by znamenalo určitou stabilizaci a zmenšily by se současné velké lokální rozdíly v podmínkách a finančním ohodnocení zaměstnanců. Zastavila by se pracovní turistika. Já se ale už takové změny určitě nedočkám. Mladším kolegům bych ji přál. Bylo by daleko jednodušší centrálně dohodnout podmínky, kdy by už nemuseli gastarbeitři jezdit za „lepším“. Když ale vidím, že Evropská komise není schopna ani dobře zařídit zastropování energie, tak váš optimismus nesdílím. Ke stabilizaci českého zdravotnictví ovšem nemůže vést nic jiného než, že se zmenší rozdíly například oproti Německu a Rakousku.
Na nohou je celá Evropa, proto se ptám. Stávkuje se v Německu, poprvé po 100 letech stávkují i sestry ve Velké Británii.
Zdravotníci v poslední době, i kvůli pandemii, cítí svoji důležitost a nemají pocit, že by se k nim vlády jednotlivých zemí chovaly tak, jak by si zasloužili. Odtud se pak generuje jejich nespokojenost. Věcně třeba anglickým lékařům rozumím, ale také si musím povzdechnout: Co bychom my dali za jejich finanční podmínky!
Může v Česku dojít k takovému vyhrocení situace v oblasti platů a mezd lékařů jako na Slovensku?
Všechno je relativní, že nemůže, bych netvrdil. Rozhodně to ale není na pořadu dne.
Co se stalo na Slovensku:
Přes 2 100 lékařů podalo začátkem října výpověď pro nespokojenost se situací ve zdravotnictví. Později také několik podalo výpovědi z prosincových služeb. Lékařští odboráři trvali na splnění osmi požadavků, problém při dosažení dohody byl zejména v otázce platů. Pokud by k dohodě nedošlo, hrozilo, že lékařům 30. listopadu vyprší výpovědní lhůta. V reakci na to některé nemocnice přestaly objednávat pacienty na plánované operace od 1. prosince. Hrozilo také vyhlášení nouzového stavu. Včera (sobota 26. listopadu) došlo k dohodě: 1. ledna příštího roku plat neatestovaného lékaře stoupne na 1,5 násobek průměrné mzdy na Slovensku a za každý rok praxe získá 0,015 násobek průměrné mzdy. Plat atestovaného lékaře dosáhne 2,5 násobku průměrných výdělků na Slovensku a za každý rok praxe 0,025 násobek průměrné mzdy, nejvýše za 30 let. Od 1. ledna 2025 se u atestovaných lékařů zvýší koeficient za roky praxe z 0,025 na 0,03.