Ženy tvoří celosvětově dvě třetiny pracovní síly ve zdravotnictví a sociálních službách. Připadají na ně i více než tři čtvrtiny neplacené práce při péči o lidi nemocné, handicapované a odkázané na péči druhých. Přesto je práce, kterou vykonávají, stále podceňována a podhodnocována, přestože se často odehrává ve velmi náročných podmínkách. Pandemie covidu situaci ještě zhoršila. Upozorňuje na to nová zpráva Světová zdravotnické organizace (WHO), která se zaměřila na genderové nerovnosti v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb a upozorňuje i na „neviditelnou“ neplacenou práci.
Že se do postavení žen, které působí ve zdravotnictví i sociálních službách, stále promítají genderové předsudky a stereotypy, podrobně ukazuje nová zpráva WHO. Přetrvávající nerovnosti však škodí jak ženám samotným, protože je jejich práce hůře finančně ohodnocena, tak zdravotním a sociálním systémům, kam míří méně financí, než by bylo třeba, upozorňuje zpráva.
Naprostá většina „neviditelné“ neplacené práce v podobě neformální péče, ať už o děti, stárnoucí rodiče, nemocné, handicapované či další osoby odkázané na péči ostatních, připadá na ženy. To, že ženy pečují o své blízké, znamená, že nesou obrovskou zátěž, včetně horšího postavení na pracovním trhu nebo vyššího rizika psychických problémů.
„Potřebujeme si uvědomit, že existuje různé formy práce, které doslova podpírají naše zdraví,“ vysvětlila ekonomka Michelle Mcisaacová, která se v rámci WHO věnuje výzkumu pracovní síly a pracovních podmínek ve zdravotnictví. „Genderové nerovnosti mají negativní dopady na výkon zdravotnických systémů. Způsob, jakým oceňujeme hodnotu práce ve zdravotnictví je spojen s tím, jak celkově vnímáme ženskou práci jako takovou,“ dodala ve videoklipu, který WHO vydala společně se zprávou. Podle ní toto vnímání negativně ovlivňuje i finanční ohodnocení práce. „Potřebujeme lépe oceňovat práci spojenou s péčí, potřebujeme platit muže a ženy spravedlivě za práci stejné hodnoty,“ řekla Mcisaacová.
Náročné pracovní podmínky a nižší platy
Celosvětově zdravotnictví a sociální služby patří mezi obory, které jsou „tradičně“ vnímány jako „ženské“, což ale s sebou nese také vnímání této práce jako méně hodnotné, tedy i hůře finančně ohodnocené. „Devalvování péče, kterou poskytují především ženy, negativně ovlivňuje mzdy, pracovní podmínky, produktivitu i hospodářský vliv těchto sektorů,“ konstatuje zpráva.
Mnohé zdravotnické a sociální systémy se tak podle zprávy ocitají v „začarovaném kruhu“, kdy do nich míří méně finančních prostředků, než by bylo třeba. A to opět znamená horší pracovní podmínky a horší finanční ohodnocení pro ty, kteří v těchto sektorech pracují. Report ukazuje také to, že čím více se dříve „mužská“ medicína feminizuje, tím se zhoršují pracovní podmínky pro ženy, včetně situací, kdy ženy čelí diskriminaci či genderově podmíněnému násilí.
Nemluvě o přetrvávajících rozdílech v platech mužů žen. „Ve zdravotnictví a sociálních službách gender pay gap mezi ženami a muži je v průměru 24 procent v neprospěch žen, a to po kontrole dat o pracovní době, zkušenostech, vzdělání, pozici a zda se jednalo o veřejnou či soukromou instituci,“ popisuje zpráva.
Neplacená práce je stále práce
Jsou to zpravidla ženy, které se bez finanční odměny starají o své nejbližší, ať už jsou to děti, senioři či další lidé odkázaní na péči ostatních. Tato neplacená práce je často neviditelná a vnímaná jako „samozřejmá, protože péče je pro ženy přirozená“. I když (neplacená) péče o nejbližší může být příjemná a naplňující pro pečující i pro ty, o které je pečováno, neznamená to, že by tato práce byla snadná.
Podle zmiňovaného reportu celosvětově 76 procent této neplacené práce odvádí ženy. V důsledku pandemie covidu zátěž žen ještě vzrostla. Data z Velké Británie ukázala, že naprostou většinu těch, kteří se starali o nemocné s covidem, tvořily právě ženy. Za tuto neplacenou práci však mnohé z nich „zaplatily“ zhoršením vlastního duševního zdraví nebo zhoršením ekonomické situace, včetně toho, že mnohé z nich musely vyhledat pomoc potravinových bank.
„Nerovnoměrné rozdělení neplacené práce, ať už v rámci rodiny, komunity nebo formálních institucí, má také negativní dopad na zdraví pečujících. Neplacená práce je spojena s horším duševním zdravím a sníženou kvalitou života,“ zdůrazňuje report s tím, že studie provedené v Japonsku, USA, Koreji a Velké Británii ukázaly, že neplacená práce znamená zvýšený stres, únavu, nárůst psychiatrické morbidity, kognitivní poruchy a nižší životní spokojenost žen.
A nejde jen o negativní dopady na zdraví žen. Roky strávené neplacenou prací v podobě péče o blízké se bohužel propisují i do dalšího profesního uplatnění žen. Celosvětově je pak podle odhadů WHO 42 procent žen mimo pracovní trh kvůli tomu, že pečují o své blízké. „Neplacená práce také představují vstupní bariéru pro získání placené práce na plný úvazek, bezpečné práce s dobrým finančním ohodnocením, což představuje další podceňovaný vliv na zdraví žen,“ ukazuje zpráva méně viditelné souvislosti. Čím více času ženy věnují neplacené práci, tím méně času jim zbývá na tu placenou. Mnohdy proto, že čas (často i roky), který ženy stráví péčí o své nejbližší, je zaměstnavateli vnímán jako „ztracený“, protože ženy „vlastně nepracovaly“. I to názorně ukazuje, jak hluboce podhodnocená tato práce je.